(cz) Oni

Představ si město, kde Oni zakázali držet se za ruce, zpívat a hrát ve vestibulech metra a scházet se pod stínem ohlodanejch stromů v parku, jenom aby Ti udělali radost. Oni totiž pamatujou na ty doby, co ses s Ní držel za ruce a procházeli jste se po nábřeží a Ty ses duÅ¡oval, že si Ji nenecháš vzít, že pro Ni vymyslíš dostatek historek, abys Ji bavil, protože jsi věděl, že Ji prostě máš radÅ¡i než Ona Tebe. To je totiž neÅ¡těstí, a Oni to vědí. Oni vědí vÅ¡echno; někde je to naučili a Oni si vÅ¡echno do detailu pamatujou.

Zakázali, aby se k sobě lidi hlásili. Každej brázdí ulice sám pro sebe a když se ti něco zalíbí, něco tě překvapí nebo tě něco dojme, necháš si to pro sebe. Nikoho to nezajímá, protože ti, co jsou opodál a neslyší Tě vyprávět, o vÅ¡echno přijdou - a je jim smutno! Tak by se přece nedalo žít.

Až budeÅ¡ na Václaváku míjet kamaráda, dělej, že Tě zaujal dům naproti, ale nenadchni se pro to příliÅ¡, abys nevzbuzoval pozornost. On vytáhne z kapsy telefon a pro změnu bude kontrolovat čas, dokud nebudeÅ¡ z dohledu.

Ale až uvidíš rodinku cizinců, jak bloudí s kufry na kolečkách po Florenci, zírají se zjevnou radostí v očích a bohabojně, láskyplně, duchapřítomně se drží za ruce, poprosíš Je, tam v horních patrech, aby věci vrátili do toho stavu, co v něm byly předtím. PolepÅ¡il ses, ba snad ses vylepÅ¡il oproti tomu, cos byl předtím než se vÅ¡e událo. A až se s Ní příště střetnete, budeÅ¡ mít v ruce kytku.